Já u pramene jsem a žízní hynu
horký jak oheň zuby drkotám
dlím v cizině, kde mám svou domovinu
ač blízko krbu, zimnici přec mám
nahý jak červ, oděn jak prelát sám
směji se v pláči, doufám v zoufání
mně lékem je, co jiné poraní
mi při zábavě oddech není přán
já sílu mám a žádný prospěch z ní
srdečně přijat, každým odmítán
(do skréše) Dež seš napnoté(á), jak probihá tornaj, do keryhos vlitl(a), možeš ho se svéma spološpilošama okecat rovnó v "Mloveni" o toďteho tornaja. (HelenaTanein) (okázat šecke vechetávke)