Já u pramene jsem a žízní hynu
horký jak oheň zuby drkotám
dlím v cizině, kde mám svou domovinu
ač blízko krbu, zimnici přec mám
nahý jak červ, oděn jak prelát sám
směji se v pláči, doufám v zoufání
mně lékem je, co jiné poraní
mi při zábavě oddech není přán
já sílu mám a žádný prospěch z ní
srdečně přijat, každým odmítán
(do skréše) Jak co chvila kókáš na někery vebrany klobe na mloveni, možeš je šópnót do véčto oblébenéch bóchnutim na linko "šópnót k oblibeném klobum" na léstko přislošnyho klobo. (pauloaguia) (okázat šecke vechetávke)