Sedí kovboj u báru, nalejvá se whiskou. Dovnitř najednou vtrhne zajíc.
"Čau kovboji, to je tvůj kůň, co je přivázanej před timhle lokálem?"
"No jo, zajíci." Pozdvihne obočí kovboj.
"OK.Hele vo sto doláčů, že tvýho koně nejdřív rozesměju a hned potom rozpláču!"
"No tak schválně zajíci." Zvedá se kovboj.
"Klid, dopij si panáka, přiï za minutku ven a uvidíš"! Praví zajíc a zmizí.
Tož, kovboj zalomí, jde, rozrazí takový ty lítačky a kouká, jak se jeho kůň válí v tom prachu úplně v křečích, zkrátka řehtá se jak pominutej.
"OK zajíci, seš dobrej." Kroutí hlavou kovboj.
"Teï chci ale vidět jak ho v tomhle rozpláčeš!"
"Však uvidíš." dí zajíc.
"Běž si dát v klidu paňoura, přijï za minutku." A strká kovboje zpátky do báru. Ten vezme flašku se zbytkem whisky a votočí do sebe rovnou z láhve a hned podruhý a pak teda dorazí tu flašku a pořád kroutí hlavou nad svym koněm, že se tah řehtal. Pak teda vstane a jde, rozrazí zas ty lítačky a kouká nevěřícně na svýho koně, z kterýho se stal hotovej uzlíček neštěstí, slzy mu tryskaj do všech stran, no jakby mu vymřela celá koňská famílie, nebo co.
"Teda zajíci, to teda koukám." Povidá koboj, podávaje stodolarovku zajícovi.
"To by mě ale zajímalo, jak jsi tohle dokázal?"
"No to byla hračka!" Směje se zajíc, jak by taky ne, když má tu stodolarovku už v kožichu.
"Rozesmál jsem ho tak, že jsem mu řekl ´Hele koni, vo co, že ho mám většího než ty!´"
Kovboj kroutí hlavou.
"No dobře, a jak jsi ho pak rozplakal?"
"Ukázal jsem mu ho!!!"